Výborně napsáno.

Vzpomínám jak jsem byl na začátku devadestátek s tehdejším federálním ministrem Stračárem v Dubnici n.Váhom zažehnat stávku, která se tam chystala.. Jeden z místních dělníků na ministra přímo řval: "Jak můžete dopustit, aby si koupil někdo cizí tuto naši fabriku, ve které roky pracujeme?" Já se ho před těmi někilika tisíci lidmi zeptal: " Můžeš mi říci, co ti v této fabrice, mimo osobních věcí ve skřínce patří, kdy jsi to ty nebo někdo jiný, kdo zde stojí s tebou koupil a kolik jste za to zaplatili, že o ní říkáš "Naše fabrika?"

Nikdy nevymažu z paměti to ticho, která v hale plné lidí pak nastalo. Myslím, že to mnohým teprve tehdy došlo, jako to s těmi "našimi fabrikami" skuečně je.

Mimochodem, stávka s pak nekonala.

No dobře, ale ta fabrika úplně stejně nepatřila těm, kdo ji tehdy prodávali.

Opět nelze jinak, než udělit zaslouženou karmu.

A "mistr" V. Klaus má furt velkou pusu .

Necvrlikal jste přřed cca 30 lety jinou jinou píseń?

Dovolím si ještě podotknout, že osoby mávající jinými vlajkami než českými (moravskými, slezskými) vlajkami žádnými našimi vlastenci nejsou.

V cizích zemích se, na rozdíl od pana autora a jemu podobných, za své státní vlajky nestydí. Dokonce je často trvale vyvěšují u svých obydlí (např. v Alpách).

To ostentativní mávání vlajkami cizích států u nás také nechápu, v tom jsme hodně "originální", neb jinde to tak vidět není. Co mne vyloženě žere je, že ve vesnici, kterou často projíždím, měli vždy na radnici viset stále vlajku ČR a vlajku se znakem obce, ale někdy z jara se místo vlajky se znakem obce na žerdi nad vchodem radnice dodnes třepotá vlajka modrožlutá. Vím, že mi za tento příspěvek mnozí dají mínus, ale mne taková planá gesta opravdu štvou. Kdyby se nad vchod do radnice přidělal další držák a vlály tam vlajky tři, je mi to jedno, ale takto?

PS. Dokud jsem nepochopil jak velká je hrdost opravdových Američanů na svoji zemi, vlajku, hymnu a ústavu, jako její symboly, tak jsem se díval s podivem na to, u kolika domů, škol a veřejných institucí je v USA vidět vlajka Spojených států, často i vlajka příslušného státu, a to celoročně. A pak jsem si uvědomil, jak malicherné je sebetríznění mnohých Čechů, Moravanů a Slezanů, kteří jakoby s potěšením vyhledávají pořád v našií zemi něco , co by mohli kritizovat, či pomluvit.

Na začátku autor vysvětluje pojem kognitivního zkreslení a následně ho ukazuje na příkladech z publikační praxe. Především tematické cvičení na téma "co vlastenec to idiot" je velmi názorné.

Tak nevím, miluji svou vlast jako svůj domov, vlajkami nemávám a jsem hrdá, když se Čechům něco podaří. Asi bych se podle vás měla nad sebou zamyslet.

Ano, protože se to nepodařilo vám, ale někomu jinému. Jen si to podvědomě chcete přivlastnit a stát se tím lepší.

Hrozně rád čtu články, jak by nám bylo fajn, nebýt "cizáků".

Pan kolega je jistě schopen zjistit, že třeba švédské Volvo je vlastně čínské, že Škoda je de facto německá atd.

Svět je dnes provázaný natolik, ýe snad jen štramberské uši jsou jednoznačně místní, i když nevím, jestli to perníkové těsto nepajcují nějakým kořením odjinud. Jedinou zemí, která tak nějak trvá na své isolaci, je Severní Korea se svou filosofií ču-čche. A že by tam byl nějak extra fajnovej život, tak o tom dost pochybuji.

A jak jste, pane doktore, přišel k Vašemu zdravotnickému zařízení?

Za totáče byly tři druhy vlastnictví - státní, družstevní a osobní.

V osobním vlastnictví ovšem obvykle nebyly výrobní prostředky (i když někteří staří živnostníci mohli dále podnikat v oborech, kde saturovali poptávku - např. u nás v ulici flikoval boty starý švec, soukromník, dokud koncem 80.let neumřel).

DRužstevní majetek patřil členům družstev, bylo jejich - mohou tedy tvrdit, že bylo "naše".

Státní majetek pak patřil státu. Výnosy z něj (ale i dluhy) měly přímý vliv na státní rozpočet. Tedy byly také přeneseně "každého", tj. "naše", přestože jejich řízení bylo v rukách úzkých skupin lidí. Ze státního rozpočtu se vyplácelo zhruba totéž, co dnes.

Chápu, že tohle nevíte, byl jste za totáče příliš mlád.

No, jako obvykle, mimo. Majetek družstva patřil družstvu, ne družstevníkům. Družstevníci měli "jen" podíl (ideální) a hodnotě majetku družstva. Podobně jako akcionář "nevlastní" majetek akciové společnosti... Takže, možná ten švec...