Zbraně jsou fuj
Víte, studoval jsem vojenskou školu. Věnoval jsem se sebeobraně, měl rád bojová umění. A tak mne osud zavál i do situací, kdy jsem se v rámci výuky bojových umění věnoval i ženám, které se bály znásilnění nebo, nedej bože, znásilněny byly. Ono pro 40kilogramovou ženu není moc snadné takzvaně „naférovku“ v pěstním souboji porazit 100kilového chlapa, notabene chlapa, co má velkou potřebu z ní strhat oblečení a provést jí něco opravdu strašného. Pro mne je to situace tak děsivá a strašlivá, že jsem tvrdil, že jakákoliv metoda odvrácení nejhoršího je legitimní. Některé ženy dokonce tvrdily, že by radši umřely, než aby je někdo znova takto ponížil. A nebyl to jen výkřik do tmy, já jim to opravdu věřil.
A tak jsme trénovali, kam kousnout, co utrhnout, taktické použité pepřového spreje outdoor, pepřové pěny indoor, použití dalších zbraní od teleskopického obušku až po ostré bodné předměty. Nikdo z nás, kdo se těch kurzů zúčastnil, jsme nepředpokládali, že tyto ženy použijí své nově nabyté schopnosti a znalosti tak, že půjdou v noci do parku přepadat nepřipravené, zaskočené, nic netušící stokilové muže.
Ale jak stárnu, naivita mi ubývá a konečně začínám mít na svět zralý a správný světonázor.
Už vím, že zbraně jsou špatně a podněcují k násilí. Už vím, že zbraně dělají válku a tam, kde nejsou zbraně, není válka. Vím, že ozbrojovat ženy bylo špatně. A vím, že učit ženy bojovat jen zvyšuje míru násilí ve společnosti. Už vím, že vyrábět zbraně a nedej bože je dodávat na Ukrajinu, jen zhoršuje a prodlužuje válku. A už vím, že kdyby Ukrajinci neměli zbraně, hloupě by neválčili, chodili by v míru do práce, posedávali se svými ženami a dětmi na nábřeží, užívali si sluníčka a popíjeli kávu. Dělali by sport a kulturu a prostě by se měli strašně dobře. To jen ty zbraně to tam všechno zhoršují a komplikují.
Chtěl bych tedy s odstupem a po letech poděkovat Chmberlainovi a Daladierovi, že měli moderní a správné názory a snažili se maximálně zabránit válce; jejich úsudek byl tehdy excelentní.
A tak, oblažen novým a moderním světonázorem, opět jezdím ve východním Německu záchrankou. Dnes bohužel zase musím vyplňovat úmrtní list pána narozeného v roce 1927. Byl to gentleman, 180 centimetrů vysoký, hubený, šedomodré oči, pedant, který měl dokonale a úhledně srovnané dokumenty. Měl hodnou a poslušnou ženu, spořádanou Němku, která měla vždy pečlivě a úhledně srovnané talíře i příbory.
Během ohledání zemřelého a frází účasti, poté i během vyplňování podkladů pro pohřební službu, nám paní sdělovala, jak je rozčílená, že se dodávají zbraně na Ukrajinu, a že to jen zhoršuje válku. A nebyla to jen tak nějaká žena, která neví, o čem mluví. Byla to žena, která válku zažila, a dobře věděla, o čem mluví. Dokonce to věděla i od svého muže, který byl celý život přísný a důkladný důstojník v Nationale Volksarmee, žili spolu pohodlně v důstojnickém bytě za důstojnický plat.
Ještě se tak nějak musím vypořádat s rozporem, proč jsou vlastně vojáci dobře, když zbraně jsou špatně. Ale určitě i na to najdu nějaký ten správný úhel pohledu.
Konec hlášení a děkuji za pozornost.
Martin Vavruša
Jsme vadné kusy
A zase po roce přijel do Liberce cirkus. Tedy Night of Warriors. Zašlá sláva minulosti, kdy celý event naplnil libereckou Arénu, tentokrát dávala jen slabou ozvěnu v místním kulturáku, stala se z toho taková klubovka.
Martin Vavruša
Kapitalismus prý drancuje zdroje
Jednoduché: Znáte uroboros? To je had, co požírá svůj vlastní ocas. Princip paradoxu. Tak jako kolektivní vlastnictví. To mělo za cíl spravedlivou distribuci omezených zdrojů, a nakonec vždy končilo plýtváním a bankrotem.
Martin Vavruša
Příjmové nůžky se dál rozevírají
Oblíbený argument všech socíků vždy fungoval. Pár lidí na světě vlastní většinu bohatství. Jsem mezi nimi? Ach ne! Proboha! Tak to je hnus!
Martin Vavruša
Překovejte meče na pluhy
Tak děcka, nedělejte prosím válku, dělejte mír – a zemědělství. Když RVHP zkolabovalo, ukončil se jeden z největších socioekonomických pokusů 20. století.
Martin Vavruša
Naše nejlepší zdravotnictví na světě nefunguje
Zdravotnictví je v krizi. Oprava: České socialistické centrálně plánované a od dob komunismu nereformované zdravotnictví je v krizi.
Martin Vavruša
Pracujte, plaťte a nevěřte na utopie
Dnes bych, přátelé, s vámi rád zavzpomínal na rok 2022. Podobná skupina lidí, které mne dnes nazývá utopistou, mne tenkrát nazývala arogantním hlupákem, který se vyjadřuje k věcem, kterým nerozumí.
Martin Vavruša
Vždy jsem byl komunista
A k tomu závěru jsem došel teprve nedávno. Ve světě ideologií a filosofií existuje tolik definičních a interpretačních nejasností, že se nakonec dva nesmiřitelné tábory nemohou dohodnout.
Martin Vavruša
Blamáž pokračuje
Poslední dva roky jsem vám již několikrát shrnul a celkem konsistentně odargumentoval, proč centralistické řízení zdravotnictví politiky a úředníky je stejně neefektivní jako produkce a distribuce dámských vložek v socialismu.
Martin Vavruša
Uvádění zdravotnických mýtů na pravou míru
Malá otázka: Co se stane, když zkřížíte dvě hory, které patří mezi nejvyšší na světě? Konkrétně Mount Everest a Kilimanžáro? Vznikne preparát, který léčí diabetes mellitus 2. typu.
Martin Vavruša
Kolik přesně bankrotů potřebujete?
Za dalekými horami a za dalekými lesy, byla nebyla jedna krásná země. Příroda tak nádherná, že by vám oči slzely. A přírodních zdrojů tak moc, že by každý v zemi mohl vést pohodlný a bohatý život.
Martin Vavruša
Trapný morální apel
Prostě se musím podělit s novým zážitkem. Na včerejšek jsem slíbil svým kluků, že je vezmu do bazénu. Ale podzimní rýmičky, škrábání v krku a plný nos ukázaly, že plán není optimální.
Martin Vavruša
Ohodnoťte svého lékaře
Znáte to, jdete k lékaři a je to tragédie. Mizerný výkon. Nebyl ani příjemný, dlouhé čekací doby, a nakonec jste nedostali to, co jste si přáli.
Martin Vavruša
Chceme vyšší mzdy a plné regály
Konečně jsem po dlouhé době zase vypadl mezi lidi. Rozumějte – mezi lidi, ne mezi doktory, sestřičky, pacienty, lékárny, ale mezi člověčí lidi v pravém slova smyslu, bez jakýchkoli přívlastků.
Martin Vavruša
Pandemie smrtící drogové závislosti, o které se mlčí
Věřím, že ono jako nelze pořád mluvit o všem. A témata, na která nemíří zrovínka světla našich médií, jako by neexistovala.
Martin Vavruša
Zachraňte Martínka.
Českou republikou otřásl další zajímavý případ. Malý Martínek trpí vzácným genetickým onemocněním. Dobrá zpráva je, že lidstvo ve svém výzkumu došlo již tak daleko, že dokáže pomocí genové terapie tento stav léčit.
Martin Vavruša
U těchto diagnóz vás systém nechá klidně zdechnout (i když by nemusel)
O chybějících lécích a patologickém vlivu státních regulací napříč všemi procesy od registrace až po distribuci léčiv jsme již popsali stohy papírů a společně jsme si zanadávali.
Martin Vavruša
Zklamaný svazák František Kaluža zmatkuje
Narodil se do dělnické rodiny, což bylo v dané době jako vyhrát jackpot. On se člověk prostě musí umět narodit. A jak se narodíte do dělnické rodiny, máte dveře otevřené.
Martin Vavruša
Hoří, má francouzská Panenko!!!
To je ovšem zase lapálie, viďte, na tom dalekém západě, který byl pro nás šedesát let v komunistickém režimu takovým vzorem.
Martin Vavruša
Rozdávám knihy, aneb Recept na prosperitu
„Nejsme jako Švýcaři. Jejich řešení by na nás nefungovalo. My jsme Češi – hop hop hop, kdo neskáče, není Čech.“
Martin Vavruša
Je odporné, aby na nemocných lidech někdo vydělával. KDOKOLI!
Přesně tak to je, mojí milí indoktrinovaní, i již od-indoktrinovaní čtenáři. Tento bazální morální imperativ máme my Češi přímo vepsaný v genech. Někteří si ho dokonce nechají tetovat na záda.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 59
- Celková karma 31,38
- Průměrná čtenost 6280x