Pacient se nevyplatí

Je čím dál těžší psát o temných zákoutích regulovaného zdravotnictví, protože dogmata v myslích lidí jsou tak intenzivně zakořeněna, že jejich hysterické a agresivní reakce mi připomínají fanatické muslimy, 

kteří vypálí celou vesnici, protože se doslechli, že ve vesnici možná někdo někdy spálil korán.

Rád si povídám a rád diskutuji a děkuji za každého oponenta, který si mé myšlenky přečte, pochopí, rozpozná mé premisy i logické dedukce z nich vyplývající. A pak logicky a slušně zpochybňuje jednotlivé axiomy, nebo najde chybu v mém logickém řetězci konsekvencí, nebo minimálně navrhne alternativní interpretaci. Takoví lidé mne motivují, zlepšují, vyzývají k myšlení a posouvají někam dál. A vedle toho je tu řada trollů.

Někdy mívám podezření, že naše nejlepší zdravotnictví na světě je na tom už tak dobře, že zavedlo ty internety do ústavů pro choromyslné a nesvéprávné a že chovanci těchto ústavů mezi elektrošoky a koňskými injekcemi neuroleptik se věnují psaní emailů a komentářů na blogy a články o zdravotnictví.  Jasně, svoboda, pište si, v právní rovině je vše v pořádku a jsem i rád, že i chovanci mají svou zábavu. V rovině lidské mohu konstatovat: Pardon, výkřiky do tmy typu „To je Blbost!“, „To je Demagogie!!“, „To není pravda!!!“ nejen že nikoho nepřesvědčí, že logické dedukce jsou mylné, ale ještě přesvědčí spoustu jiných, že Wi-Fi zdarma na uzavřeném oddělení psychiatrie je zbytečný luxus.

Jinými slovy jsem rád, když se mnou nesouhlasí inteligentní Homo Sapiens a rád se dozvím, co jsem nedomyslel. Ostatním vzkazuji:  Víte, co si Pražáci myslí o Brňácích? Ne? Nic. Nemyslí si nic. Prostě nic. Proč by si něco měli myslet?

Věřte mi, co píšu, píšu v dobré víře, že zdravotnictví může být lepší. Nepíšu, abych komukoli škodil. A věřím i tomu, že designér tohoto špatného systému myslel, že systém bude dobrý a bude harmonicky fungovat. Ale nefunguje. Nefunguje, protože designér zanedbal fyzikální, přírodní, ekonomické i psychologické zákony.

Připomíná mi to socialistické inženýry, co se snažili poručit větru a dešti, ovlivnit počasí, teplotu, úrodu, nebo novodobě zabránit nezabranitelné pandemii. Přiznat si, že něco nejde, je o to těžší, pokud máte politický mandát právě na to, abyste zařídili, aby to šlo. Jenomže příroda si ale pulsuje svým tempem a zrovna tak i lidská přirozenost a kapitalistické myšlení.

Představte si čerstvě zaasfaltovanou silnici, kde vyraší plodnice hub. Nebo zanedbanou budovu, kde z okapů vyrůstají semenáčky a ze spár tráva. Bez ohledu na to, co děláme, příroda si bere svůj biotop pořád zpět a vyplní každý prostor, který nalezne. Pokud se rozhodnete bojovat s přírodou, vysílením zemřete. Přírodě je to jedno, nemá vědomí, není zlá, prostě vyplňuje prostor možného a vy máte jen omezené zdroje. Stejně tak je to i s kapitalismem. Snahy o jakoukoli regulaci vyvolávají problémy zase někde jinde. Další regulací je zalepíte, ale zase vám to vykypí jinde. A tak se můžete snažit lepit díry tak dlouho, že skončíte za hranou lidské přirozenosti v obludném systému, jako je Severní Korea, kde se i za absenci odznáčku na klopě zavírá do převýchovných ústavů. (A pro místní trolly – ani Wi-Fi tam nemají.)

Nebo to prostě přijmete a jdete s přírodou, s přirozeností, s realitou, a snažíte se efektivně co nejvíce profitovat z toho, co máte právě k dispozici.

Ukážu vám další příklad, k čemu vede regulovaná medicína, v níž se ve svobodném, dokonale konkurenčním prostředí kompletně naruší vztah Pacient – Klient a Lékař - Poskytovatel služby.

Nikdy se vám asi v autoservise nestalo, že by vám autotechnik řekl: „Ježíši, tohle opravovat nebudeme, tohle je blbý ročník a přiliž náročná spojka na rozebrání“. Prostě náročnost práce se nakonec vždy dá nějak vykompenzovat odměnou. Lehčí opravy jsou levnější, komplikované zarezlé kraksny, které vyžadují hodně hodin práce, jsou zase dražší. Ať do mne uhodí Perun, jestli tohle není logické a přirozené. Stejně tak u právního poradce můžete sedět klidně čtyři hodiny a vykládat mu historky s dětství, právník se bude usmívat a pozorně poslouchat a soucitně pokyvovat. Za každou započatou čtvrthodinu vám naskočí dalších 1500 Kč a vesmír zůstane v rovnováze.

V medicíně ale musíme všichni léčit všechny a stejně a zadarmo, jinak přece porušujeme tu Hippopotamovu přísahu. A když ne zadarmo, tak aspoň podle jasných tabulek, které napsal od stolu nějaký úředník. A tak jak je člověk nedokonalá bytost, tak je i úředník nedokonalá bytost a tak je i tabulka nedokonalý produkt.

Máte třeba zdravotnické zařízení, ve kterém provozujete medicínu, a krom medicíny se musíte soustředit i na finance podniku. Musíte platit energie, platit zaměstnance, platit výpalné úředníkům, platit pojistky a léky a materiály a přístroje.

Každý, kdo kdy alespoň na vteřinu zauvažoval nad tím, že lékař nebo ředitel zdravotnického zařízení, který v péči o pacienta přemýšlí o penězích, je svině - je tímto mnou vyzván: Přijďte k nám, pohlédněte do očí našich sestřiček a řekněte jim narovinu a natvrdo, proč nejsou peníze na jejich výplaty, proč jejich děti nemají co k jídlu a proč nemají z čeho zaplatit školku.  Ano, je to tvrdé, ale 60 - 70 procent výdajů ve zdravotnických zařízeních jsou mzdy. A to nebudu ani rozebírat, že z těchto peněz na mzdy zdravotnického personálu, které byly vybrány cestou takzvaného zdravotního pojištění pro „léčbu nemocných“, si stát strhne pěkný podíl na daních a zaplatí z nich třeba Čapí hnízdo. Tak moc je to perverzní.

A pokud už jste ve vedoucí pozici ve zdravotnictví, nemůžete si nevšimnout jedné věci. Někteří pacienti se „vyplatí“ a někteří zase ne. Hnus, viďte? Ale za ten hnus nemůže ani doktor, ale zmíněná nedokonalá tabulka. Zjednoduším to na tu nejprimitivnější úroveň, aby pochopili i ti nejúpornější: Představte si, že máte tabulkový výkon za 100 korun. A víte, že abyste za den pokryli mzdy personálu, energie a materiály, musíte mít tržby 10 000 korun. Takže taky víte, že s tímto výkonem máte přibližně 3 minuty na pacienta, protože za pracovní dobu musíte stihnout 100 pacientů. (Čísla jsou samozřejmě ilustrativní, aby se snadno počítala, nejedná se o reálná čísla z našeho zařízení, je více typů výkonů, jsou různé pracovní doby.)

Jinými slovy, pokud vám pacient zabere k odbavení 2 minuty, je to výdělečný pacient. Pokud je to pacient, co se pomalu pohybuje, pomalu se svléká, babička, která se potřebuje vypovídat ze svých potíží a stesků, dědeček, který má hodně diagnóz a hodně léků a vy musíte složitě bruslit mezi lékovými interakcemi a alergiemi pacienta – jsou to ztrátoví pacienti. A ještě než mi chovanci ústavů začnou nadávat, jaká jsem svině, že pacienty přepočítávám na peníze, musím znovu zdůraznit: Já toho dědečka strašně moc chci léčit a složité medicínské problémy mne děsně baví! Nadávejte tomu hloupému úředníkovi, který svou regulací z dědečka udělal nelukrativního pacienta!

Já jsem pak rozhodnutím hloupého úředníka jako lékař postaven před dilema: léčit dědečky, nebo dát sestřičce výplatu. Tržnímu chování prostě neutečete. Takže časem se uchýlíte k tomu, že lukrativní pacienty přitahujete a nelukrativních se zbavujete. Ale neřeknete to narovinu. Vždy lze vymyslet medicínská výmluva: „Musíte na oční“. „Musíte ke kardiologovi.“ „Musíte na internu.“ „Musíte k reviznímu lékaři.“  Vyhláška tady, vyhláška tam, s tímhle jste u nás špatně. Až tuhle a podobnou větu uslyšíte, víte, že jste nelukrativní pacient.

Jak já si pamatuji, jak se řvalo na lidi, co neměli náhubek! Každý důvod zbavit se nelukrativního člověka je přeci super.

Pokud máte dobrou diagnosu, budou vás operovat, i kdybyste to vůbec nepotřebovali. Budou vás testovat do omdlení, bez ohledu na to, jestli jste nemocní nebo máte příznaky; prostě se to testování zrovna vyplatí. Pokud vám budou volat a budou vás přemlouvat k operaci, víte, že jste lukrativní pacient. A kdybyste viděli tarify za očkování proti covidu, ty jo, to je teprve žůžo. Na tom se dají udělat rychlý prachy. 40 eur za jedno očkování, vakcínu fasujete zadarmo. Lékař, který by vám to nenutil, by byl absolutní blázen. Očkování máte za dvě minuty, 40 eur. Deset minut povídání s babičkou, asi 8 eur.  Už vám to dochází?

Nejde tomu zabránit, je to jako bojovat s přírodou. A teď si vzpomeňte na své návštěvy v nemocnici:  Neochotný personál, za všechno vás seřve, rychle se vás zbaví, ani vás nevyslechnou, vlastně si s vámi ani nepopovídají, vlastně vás ani neberou vážně. A vy si říkáte: No teda, měli by vrátit diplom a ne léčit! Měli by si najít jiný džob, když je to nebaví. A nakonec přijde oblíbený OLIDISMUS. (Mimochodem, je to fascinující, že k těmto větám se uchylují obzvláště lidi, kteří žádný diplom nemají a nikdy mít nebudou, ani na něj nemají mozkovou kapacitu.) Ale vy vidíte jen vrcholek ledovce.

Není to o lidech. Není to o tom, jestli vás práce baví, či nebaví. Je to o mantinelech, do kterých jste vyhláškou chudáky lidi nacpali. Pokud zadání je mít pacienta hotového za 3 minuty, jinak nemáte na mzdy, pak vznikne přesně tohle. Nadávejte těm úředníků, nebo ještě lépe politikům, co všem slibují všechno a zadarmo. Anebo víte co? Nadávejte sami sobě a všem voličům levicových stran, kteří pořád věří v ten hloupý mýtus: Deregulované zdravotnictví by bylo tak drahé, že bychom nemohli léčit chudé a nemocné. Na to vám musím říci: takhle špatné zdravotnictví je drahé i zadarmo.