Tři přání pro Ukrajinu

A je to tady. Tak jak před několika měsíci naše média a naše smysly plnila pandemie, nyní jsme zcela pohlceni válkou na Ukrajině. A i zde krystalizují různé názorové skupiny. A i zde se celá situace překlápí do ideologie.

Ideologie, na kterou jsou lidé tak strašlivě chytlaví.

V kontextu doby se všechna vyjádření a všechny proklamace, které nejsou jednoznačně protiruské, proukrajinské, prounijní, proamerické, protikremelské, zdají být zlé a zakázáníhodné. Už se tak nějak tradičně vždy vymezuji proti mainstreamu a státnímu fanatismu. Vždy se snažím neutrálně bojovat za svobodu jako princip. A pokud říkám princip, myslím tím, že bojuji v zásadě proti všem, kteří svobodu uzurpují. A nezajímá mě, jakým jazykem mluví, jakou mají národnost, jakou mají barvu pleti.

Musím připomenout, že Ukrajina se nacházela v absolutním marasmu. Vláda oligarchů, nefungující právní řád, nefungující instituce a nefungující tržní ekonomika. Stát v absolutním rozkladu, kde se masivně drancovaly veřejné zdroje a pošlapávala lidská práva a svobody.

A tak jak to známe z biologie, organismus, který má takto silně napadený imunitní systém a stůně, je strašlivě náchylný k útoku infekce nebo parazita zvenčí. A tak se i stalo. Parazit postával opodál. Nicméně tím, že tvrdím, že si Ukrajina o útok koledovala a do marasmu se dostala sama, zdaleka neříkám, že si to zasloužila.

Jestli kritizuji Ukrajinu a její vnitřní mocenské nastavení, byl bych úplný ignorant, kdybych řekl o Rusku cokoli hezkého. Deviantní struktura v rukou devianta vládnoucího lidem, kteří nikdy nepochopili vnitřní rozměr osobní svobody a tržní ekonomiky a svoji osobní integritu odvozují od adorace vůdce a mýtu silného impéria. Ano, lidem lze vymýt mozek a lidem lze implantovat třeba i názor, že je super, že jim hladoví děti, protože si to přeje veřejný zájem a vůdce říše. Že vzdáti se osobních svobod a svých práv je v pořádku, pokud to poslouží cílům vůdce a říše.

A tady se my z demokratických států ušklíbneme a řekneme si, to jsou ale blázni, to je čiré zlo, jen svobody a demokracie si zaslouží vítězit, a tak statečně pomáháme Ukrajincům. S čímž bezvýhradně rezonuji. Ačkoli pro to nemám racionální důvod, prostě ty lidi mám rád a soucítím s nimi jako lidská bytost. Navíc ale podotýkám, že pokud někdo utekl z nacistického Ruska, je Rus a touží po životě v demokratickém státě, opět nerozlišuji, jestli je to Rus, nebo Ukrajinec; je to pro mne opět jen ubožák, kterého zničila kolektivistická ideologie, před kterou prchá.

A tak my, Česká republika i Evropská unie, v rámci boje s perverzní zlou diktátorskou ideologií zavádíme cenzuru a hodláme zavírat lidi s jinými názory a jinými náhledy na svět. Tržní ekonomiku už dávno zničenou evropskými regulativy ještě víc drancujeme masivní daňovou zátěží, volíme si oligarchy, kteří mají moc nad médii a ohýbají si zákony i ústavní právo ve svůj prospěch. To, co vedlo ke zmaru a úpadku na Ukrajině, v tichosti zavádíme za všeobecného potlesku i u nás a tváříme se, že jsme ti dobří, proukrajinští, bojující se zlem.

Ano, bojujme proti nesvobodám v Rusku a na Ukrajině. Ale současně bojujme především proti nesvobodám v České republice. Porazme Rusa ne střílením do jeho žen a dětí, ale především tím, že postavíme neporazitelný prosperující stát s fungujícími institucemi a efektivní tržní ekonomikou. Cokoli jiného je jen pokrytectví, alibismus a hra na to, že evropský kolektivismus je lepší než ten ruský. 

Se zděšením vnímám, jak lidé opět tleskají vládě, že si došlápne na zlé pumpaře, kteří zvedají cenu pohonných hmot. Hned mi to připomnělo, jak Maduro prohlašoval, že ceny potravin ve Venezuele zvedají spekulanti a prodejci potravin. Odporná je na tom nejen ta bezskrupulózní lež, ale hlavně ten tleskající dav, který věří, že obchod a byznys je zlo, ale mocný centrální stát je dobro. A jsou to jak lidé, co dnes tleskají regulaci byznysu v ČR, ale také lidé, kteří žijí v přesvědčení, že tatíček Putin osvobozuje bratry Ukrajince od zlých nacistů.

Myslím, že dnes už není předčasné říci, že Rusko tragicky prohrálo a že se propadne do středověku. Ukrajina, která začne jako znovuzrozený stát na bodě nula, s rozbitou infrastrukturou a zdevastovanými městy, má nyní historickou možnost něco pochopit a začít s čistým štítem.

Toto jsou tedy moje tři sudiččiny přání pro budoucí nově vzniklý stát na Ukrajině.

1. Začněte seriózní kvalitní ústavou a inspirujte se třeba Švýcarskem nebo původní USA. Garantujte v ní silná lidská práva a osobní svobody a definujte, do všeho čeho všeho se stát nesmí vměšovat, že se nesmí zadlužovat a že nesmí lid odzbrojovat, protože to byl ukrajinský lid, který vybojoval svobodu, nikoli ukrajinský oligarchistický stát.
2. Privatizujte celou ukrajinskou infrastrukturu co nejrychleji. Nechte tržní ekonomiku a investory, aby se o vybudování země postarali, nespoléhejte na státní podporu.
3. Vstupte do ekonomických obchodních struktur Evropy a celého světa, mějte otevřenou ekonomiku a obchodujte se všemi tak, aby to bylo pro vás přínosné. Vstupte do NATO a podílejte se na kolektivní ochraně, ale nevstupujte do EU, kde vládnou podobné mafiánské struktury jako v onom nenáviděném Rusku, a kde vás opět nějaký regulátor z Bruselu bude šikanovat. Vybojovali jste si svobodu krví, tak si ji udržte co nejdelší dobu a vybudujte úspěšný, sebevědomý a bohatý stát, který se stane neporazitelný ne kvůli silné armádě, ale kvůli silné ekonomice. Stát, který už nebude možné nikdy nikým napadnout, protože by to znamenalo ohrožení ekonomických zájmů celého světa.

Poslední přání už není od sudičky, bude ode mne osobně. Prosím, nezapomeňte, že český lid stál na vaší straně, a až budeme my jednou utíkat před evropským fašismem, doufám, že nás alespoň necháte chvíli přespat v tělocvičně, uděláte nám teplý čaj a pustíte nás bez problémů na váš trh práce.  Svoboda je vždy jen jedna a nejlépe to chápou ty národy, které ji právě draze zaplatily. Nepromarněte svojí historickou příležitost.