Když alarmistovi dojdou argumenty, začne profesora urážet

Mladí lidé se rozhodují jít studovat lékařskou fakultu z mnoha různých motivů. Někteří si přejí pomáhat lidem. Jiní jsou zase zažraní do vědy, poznání lidského těla a nemocí. Některé jen fascinuje prestiž a moc bílého pláště.

A ještě u jiných je to zase pragmatická vidina jisté, čisté a stabilní práce. A možná je to kombinace různých motivů. Krásné na tom celém je, že ať toužíte po čemkoli, medicína je tak členitá a různorodá, že si nakonec najdete své místo, kde realizujete své životní vášně.

Rád bych vám vyprávěl příběh o dvou kamarádech, kteří se rozhodli studovat lékařskou fakultu. Jmenovali se Milan a David. Po absolvování lékařské fakulty oba začali sekundovat na oddělení interního lékařství. Ani jeden z nich nebyl hloupý, ale jejich nadřízení a školitelé shodně tvrdí, že nějaký zápal pro obor tam prostě chyběl. Tak nějak se potáceli v oboru interny, ale cítili, že je to úplně nenaplňuje. Jejich sny a touhy byly větší než EKG křivky, ultrazvuky, nekonečné diskuze s protivnými nemocnými důchodci, odebírání tělesných tekutin pacientům a zkoumání mineralogramu. Ba ne, jejich osud byl zaslíben velkým věcem, zářivé kariéře, nikoli přízemní interní medicíně. Nutno podotknout, a na to jsou oba velice hákliví, že přes to všechno řádně složili atestační zkoušku z interního lékařství. A dál se již tomuto oboru nevěnovali. 

David, na rozdíl od Milana, byl charismatický inteligentní rétor. Jeho kariéra šla rychle nahoru a zachutnala mu vůně politiky. Davidovi můžeme poděkovat za to, že z ČR udělal zemi, kde Lékařská komora přestala být apolitickou stavovskou organizací. David se stal prezidentem ČKL a prakticky přebarvil bílý obor na oranžovo rudou.

To Milan nebyl zdaleka takový dravec. Vždy působil jako jednodušší moula a trochu po Davidovi závistivě pokukoval. Ale svoji závist nedával znát; tušil, že když bude Davidovi dávat najevo svůj obdiv a náklonnost, něco z toho taky může mít. Milan se realizoval v různých bezvýznamných spolcích a organizacích, až zakotvil v lékařském odborovém klubu. Ano, odbory; už jen když někdo zatouží figurovat v jakýchkoliv odborech, dává to cosi tušit o jeho krásné levicové duši. Tady se mladý Marxista v bílém plášti konečně našel. Říkat ostatním, co smí a co nesmí, zakazovat, trestat, soudit, lobovat - to ho naplňovalo nejen duševním, ale očití svědci dokonce tvrdí že i fyzickým vzrušením.

David se brzy díky svým schopnostem přehoupl z prezidentské židle ČLK do vyšší politiky. S dobře naleštěnou stranickou knížkou se stal příkladným  levicovým politikem. Stejně tak jako Milan splňoval veškeré atributy levicového politika: lhal, podváděl, kázal vodu a pil víno a nakonec i kradl. Jako ministr čelil podezření, že stihnul přihrát sobě a svému kámošovi Milanovi další atestaci (1,2), aby mohli začít dělat byznys (protože levicoví politici rádi podnikají, jen nechtějí, aby podnikali ostatní), aby nakonec u soudu vysoudili, že atestace podle tehdejších pravidel byla legální. Tady se konečně vyplatilo, že Milan Davidovi dlouhá léta poslušně a spořádaně chodil „masírovat chodidla“.  Dlouhá léta se pak v kuloárech české lékařské komory řešilo, jestli ty dvě cinknuté atestace vlastně cinkají, nebo necinkají. Prej necinkají. David obratně zametl na ministerstvu stopy, složky někdo skartoval, takže formálně – všechno dobrý. Pak ještě zažalovali Lidovky, co si to dovolují o podvodech našich skvělých lékařů v bílých pláštích psát, a vynutili si omluvu. A pak se sedm bohatých tučných let překlopilo v sedm hubených krav.

I levicová strana se zachovala jako správná levicová strana a Davida odporně sestřelila. Tady se musím Davida trochu zastat, nedělal vůbec nic, co by nedělali všichni levicoví politici (a abych byl upřímný -  i politici pravicových stran), a zavřít jednoho za něco, co dělají dlouhá léta všichni, jen protože exemplární trest, to se mi bytostně příčí. Kdo mne zná, ví, že všeobecně nesnáším exemplární tresty a střílení lidí za to, že nemocný je systém, místo toho, abychom se pokusili především opravit onen systém.

A tady si najednou Milan uvědomil, že tahle vosička umí i štípnout, a byl tuze rád, že byl vždy jen dvojka. Ono je lepší být trochu hloupá, pomalá a nevýrazná dvojka na svobodě, než jednička v kriminále. A tak si Milan rád nechal křeslo prezidenta ČLK, které zdědil po Davidovi, a pokračoval v páchání levicového dobra v původně apolitických lékařských vodách. Myslíte, že se kámoše Dejva někdy oficiálně zastal? Nene, už se s ním veřejně neznal. Ta košile je vždy blíže než kabát. A pak už je celá další kariéra levicového profesionála a odborníka na financování zdravotnictví jen vydlážděna neuvěřitelnými trapasy, neznalostmi a do nebe volajícími nekompetentními vyjádřeními.

Mezi lékaři v mém okolí panoval jednotný názor: tenhle prezident, to je chodící hloupost a trapno. Jen jeden z mnoha trapných výkřiků: „ČLK již nemůže dále garantovat kvalitu lékařské péče“. Pro neznalé:  ČLK je stavovská organizace hájící zájmy lékařů, pomáhající s jejich vzdělávání a vstupující do vyjednávání s ministerstvem zdravotnictví o úhradové vyhlášce; není mi známo, že by jejím úkolem bylo garantovat kvalitu čehokoli. 

Dále pak „ekonomické“ výroky, že abychom dohnali západní svět, musíme dál lékařům západní výplaty (OMG!) - ty ve mne vyvolávaly záchvaty pláče. Na toto téma si jej rozcupoval ekonom Miroslav Zámečník a jasně Milanovi vysvětlil, že kauzalita je přesně obráceně. Celá politická kariéra Milana vlastně spočívala ve dvou technikách: Alarmismus  a Neustálé natahování ruky. („Zdravotnictví kolabuje, proboha dejte nám peníze.“) Nulová snaha o jakékoliv smart řešení, o reformu zdravotnictví, o zlepšení efektivity. Prostě jen fňukání a natažená ruka. Bez invence. Politické dovednosti jistě Milan měl, proto byl neustále dinosaury v bílých pláštích donekonečna volen jako president dinosaurů. Samozřejmě že invence a pokrok nejde zašlapat, proto zcela logicky začaly vznikat iniciativy jako „spolek mladých lékařů“ a „alternativní lékařská komora“, kde se koncentrovali inteligentní a schopní z řad lékařů - tady mám jen pozitivní zkušenost. Ale snaha Milana a důchodců v jeho sociální bublině byla převážně jen házet těmto inciativám klacky pod nohy.

Dříve, než se Milan stihnul utopit v bažině trapnosti, přišla pro něj spása v podobě covid epidemie. Sice stále neuměl nic vymyslet, ale konečně zabrala jeho taktika Alarmismus a Natažená ruka. Takové taktice samozřejmě neschopné vlády pod tlakem voličů musí podléhat a je cool mediálně hájit miliardy do zdravotnictví. Milan se cítí na výši a sbírá politické body, kde se dá. Lobuje, mluví, mluví a lobuje. Jako správný levicový politik napojený na penězovody establishmentu se bije do krve za každou větu stávajícího mistra. A že jich bylo požehnaně. Plísnil každého dezinformátora, který se pokusit naznačit, že vylité miliardy nebyly úplně účelné a že covid by si možná zasloužil smart přistup, který by měl stejné výsledky, ale stál by jen desetinu.

To se Milanovi vždy zježí chlupy na zádech, když někdo naznačí, že něco stojí moc peněz, protože on je přeci slovutný ekonom, který ví, že jen západními výplatami doženeme západní efektivitu. A všichni jsou dezinformátoři a všechno je kampaň.

Pomyslná hranice snesitelnosti byla překročena při jedné televizní diskuzi Milana s Jirkou. Jirka je odborník, lékař, vědec. Jirka je člověk, který zasvětil svůj život bádání, zkoumání a objevování. Jirka není politik, nikdy se netěšil na moc bílého pláště, těšila ho věda a objevování pravdy skrze čísla. Jirka se stal uznávaným odborníkem ve svém vědeckém oboru a dokonce se řádně stal profesorem. Svoje celoživotní know-how přinesl do televizní diskuze ochoten slušně a vědecky hájit své názory. A naproti němu sedí Milan, a to jediné, co Milan přináší, je nesmyslně nasazený respirátor s červeným namalovaným srdíčkem. Milan se prsí, jak dělá nesmyslné a vědou neprokázané opatření navíc a dobrovolně jako symbol boje proti epidemii. Nemůžu si pomoci, vidím obraz Milana, jak masíruje Davidovi chodidla, aby si vymasíroval atestaci z angiologie. A tady se teď politicky lísá do přízně establishmentu, zase doufá, že mu z toho něco politicky kápne. A to srdíčko už je jen marketinkový trapas, tak jak jsme na to u Milana za ty roky zvyklí.

A pak Milan pronese tu osudovou větu: Jste ikonou všech dezinformátorů se svou cinknutou studií, za kterou jste se musel omlouvat…!!! Ano, toto řekl Milan se svou úředně přidělenou atestací 2), a řekl to Jirkovi, který se celý život věnuje vědě a nikdy neměl ani jednu aféru.

Nevím, jestli tento přešlap zláme Milanovi politický vaz, v jakémkoli právním státě by stačila jen ta cinknutá atestace a byl by z kola ven, ale chápu zase, že ve státě, kde Andrej se svou STB minulostí a střetem zájmů může dělat bez zardění premiéra, je prezident Milan s jednou řádnou a jednou cinknutou atestací úplně v pohodě. Tento text píšu jako memento. Jako vzkaz všem pacientům, kteří se mne za poslední měsíc ptají: Jak můžete mít takového prezidenta? Jak toto můžete jako lékaři schvalovat? Musím jim všem říci: Tak, jako vy jste si zvolili Miloše a Andreje, tak i lékaři si mohou zvolit Milana. Tak je naše demokracie nastavena. To ovšem neznamená, že všichni souhlasili.

A dále apeluji na všechny kolegy lékaře: Když mohou mít zubaři v čele prezidenta Romana, nezasloužili bychom si taky někoho takového formátu?

Pane profesore, já tedy veřejně říkám: Nesouhlasím s Milanem a pro mne jste vy stále větší autorita.

1) David Rath – Wikipedie (wikipedia.org), LN: Rathova podivná atestace | Domov | Lidovky.cz, Rath udělil v době ministrování lékařskou atestaci sám sobě | Hospodářské noviny (HN.cz)

2) Rath a Kubek vysoudili omluvu Lidových novin (denikreferendum.cz)