Hoří, má francouzská Panenko!!!

To je ovšem zase lapálie, viďte, na tom dalekém západě, který byl pro nás šedesát let v komunistickém režimu takovým vzorem.

Hoří auta, po městech zákaz vycházení a pomalu se volá do služby armáda. Četníci ze Saint Tropez zatýkají tempem, že by i Vláďa na sucho polknul a uznale pokýval hlavou. Nějak v téhle nepřehledné situaci neumím najít stranu, se kterou bych sympatizoval.

Všichni víme, že Francouzi jsou tradičně komunisté, nebo jestli chcete, levičáci jako blázen. To máte samé idealistické kecy, sociální spravedlnost, Fraternité, Egalité… Co bylo to další? A jo, Liberté… Na to vlastně kašleme, místo toho nám dejte dvojitou porci toho druhého, s il vous plait, merci.

Ono je to hezké, potom zaměstnáte všechny ve státním sektoru, protože Francouz nebude vrtat rukama nějaké hajzltrubky, na to máme Poláky. Francouz bude ředitel galerie nebo knihovny nebo se bude na univerzitě plamenně zastávat brouků v Amazonii. Jenže někdo musí pracovat i rukama, a tak naštěstí máme kromě Poláků i ty bývalé kolonie, žeano. Importujeme si Magrebce (severní Afričany) a „ca va chémar yia Akhi“, oni budou makat a my se budeme dojímat v galeriích.

Máme na tento nefunkční model dokonalé zdroje: státní přerozdělování, juchů. A je to tu zase: Absolutně psychotický způsob, jak naložit s veřejnými financemi, je nekompetentně a neefektivně skrze zkorumpovaného úředníka koupit lidem to, co nechtějí.  

A to máte tak: Buď pustíte tuhle nově příchozí třídu do velkého byznysu, nebo ji uplatíte sociálním držhubným. A kdykoli vám dojdou peníze (které znovu ukradnete střední třídě), budete čekat na rozbušku, která opět spustí třídní nepokoje, ne-li občanskou válku.

První generace importovaných dělníků, stále vděčná, že má trochu víc než dvě kozy někde v polopoušti Maroka, zůstává celkem v klidu. Druhá generace už čelí ztrátě identity. A třetí generace už má dle definice žít život normálního Francouze, a ejhle, nežije.

Rasismus ve Francii? Rozhodně. Ale nebojte, je to soft rasismus, humánní rasismus. V autobuse si můžete sednout, kde chcete. Do školy taky teoreticky můžete. Ale chcete začít byznys? Aha. Musíte mít povolení, razítko, znalosti, certifikát, podporu z úřadu, velký kapitál, předem dohodnuté klienty. A tak banku, automobilku, továrnu na chipy a na letadla prostě nezaložíte. Maximálně stánek s kebabem. A tak podnikáte a stát z vás nechutně vydírá daně, aby z nich bylo i na to držhubné. Prostě dřete celý život, nikdy nezbohatnete a přitom koukáte, jak se bílí Francouzi prohánějí v drahých BMW po Champs Elysée, spěchajíc na další banket ve své galerii. (Bohaty Francouz taky není hloupý a nikdy by si nekoupil francouzské auto).

Sociální frustrace, kulturní odlišnost, pocit ztráty identifikace vede v místních ghettech ke kriminalitě a násilí. Pokud by nějaký nacionalisticky smýšlející jedinec chtěl celou situaci zdegenerovat do slaboduchého výkřiku „no jo, muslimáci si jedou svůj džihád a chtějí vyvraždit nás bílé a neumí se přizpůsobit naší západní společnosti!“, jen tím ukáže, jak tuhle situaci nechápe.

Tak zaprvé jsou Magrebci třetí generace ve Francii muslimové asi jako jsou Češi křesťané v církvi husitské. Všichni jsme o tom něco slyšeli, ale nikdo nedodržuje vůbec nic.  Nejsem žádný milovník islámu, a to jednoduše proto, že se mi tahle filosofie ani náboženství nelíbí a nijak nerezonuje s mým vnitřním nastavením, na druhou stranu dávat rovnítko mezi islám a terorismus je absolutní chucpe. Slyšel někdo o nějakém terorismu v Ománu? Omán je jedno z nejstarších království na světě a společnost je tam klidná, mírumilovná a Ománci celkem úspěšně zvládli symbiózu kapitalismu a islámu.

Dobrá tedy, pojďte na to jinak: Zkuste přidat do zkumavky islám a socialismus a pak s tím trochu zaklepejte (a přitom se ujistěte, že máte kevlarové rukavice a ochranné brýle). A přesně o tom to je. Proto jsou problémy horší ve Francii, Belgii a Švédsku, zatímco jsou trochu menší v Německu a Rakousku. Němci za lepší integraci vděčí především dvěma faktorům: po válce a po velkém průšvihu s eugenikou se Němci stali Mirkové Dušínové v ohledu vnímání cizinců a ras. A díky Ludwigu Erhartovi západní Němci rozjeli skvělý kapitalismus, o kterém se už Američanům tou dobou ani nezdálo. A tím si zadělali na Wirtschaftswunder. A jak říkala moje oblíbená Margaret Thatcher: když je příliv, stoupají všechny lodě, ty malé, i ty velké.

A tak se v Německu, potažmo v Rakousku, vytvořila nejen turecká, ale i arabská střední a vyšší třída, která dávala mladým Arabům a Turkům jasný vzor: Mahmude, buď jako strejda Aslam, tvrdě na sobě pracuj, vezme tě do firmy a budeš mít hezké auto.  Jamale, bratr tě viděl, jak hulíš trávu, jsi hanba rodiny, zkazíš nám pověst právě teď, když bratr Yildrim dodělává práva a uchází se o prestižní místo ve státní správě!

Samozřejmě, že jsou v Německu gangy, drogy a kriminalita. A jasně, že po nich jde policie a že sem tam přijde extremista a umírají lidé. Vůbec nechci říci, že kapitalismus tyhle problémy řeší a vyřeší. Co ovšem říkám: V Německu se nejspíš nestane, že v jeden den, v jednu noc, povstane 100 000 mladých s arabskými kořeny a začnou masivně zapalovat baráky a auta. Jednak by doma dostali na zadel, protože polovina těch baráků a auťáků patří nějakému bratranci. A druhák kde je válka, tam nejdou kšefty. A o to jde především. 

Jak si můžete vybrat mezi nějakou zprzněnou ideologií a vlastním kšeftem, volba je dost jasná ve prospěch kšeftu. Jak ale nemáte vůbec nic, žádnou naději, žádnou budoucnost, žádnou šanci seberealizace, přijde vám jakákoli radikální ideologie jako cesta ven z téhle šlamastyky. A nakonec nemáte co ztratit.

Znám v Německu Turky ze třetí generace. Jsou to podnikatelé, jsou to lékaři, právníci. Někdy jen majitelé kebabů. Dokonce i seberadikálnější Sasík, volič AfD a stoupenec PEGIDY, si jde večer k místnímu Kurdovi na kebab. Když ho upozorníte na ten paradox, řekne vám: Ale Ahmed je tu už 10 let, jeho děti chodí s těmi našimi do školy a pracuje a platí daně. Z definice to není ani cizinec, ani muslim. No, možná je muslim, ale je umírněný, hlavně že mi nevandruje do manželky. Já s ním nemám problémy a navíc dělá super kebab, ne? A dodá: Ahmed je prostě náš.

A to, že je Ahmed jejich, jsem pocítil na vlastní kůži: Jednou jsem tam šel na kebab v dobách covidových, a on mne německy seřval hned u dveří, jestli nevidím ceduli, že je tam vstup jen s rouškou, a že to nebude každému opakovat zvlášť, že jednou tu jsou nějaká pravidla, tak se budou sakra dodržovat pravidla, nebo nedostanu žádný kebab. A zrovna to jsem od Araba nečekal.

Jasně, že i v Německu jsou nějaká ghetta, ale vyloženě no-go zóny tam nenajdete. Nicméně i Němci přitvrzují ve svém eurosocialismu a pomalu se vzdalují od svého původního ordoliberalismu, takže očekávám v nejbližší době, že i situace v Německu se bude zhoršovat. Zatímco v Ománu situace zůstane dalších X staletí celkem neměnná.

Suma sumárum: Pokud chcete socialismus, musíte mít homogenní populaci, masivní státní aparát na potlačování sebemenších odlišností jako Severní Korea a střílet lidi na hranicích, jedno jakým směrem se vydají.  Pokud chcete diversitu, otevřené hranice a muslimské, asijské, ukrajinské přistěhovalce, potřebujete svobodnou, otevřenou společnost s fungujícím tržním hospodářstvím a rovný přístup k právu.

Jak namícháte socialismus s islámem, připravte se, že budou hořet města. Pozoruhodné na tom všem je, jak Češi dokáží krásně pojmenovat nebezpečí islámu, ale přitom jsou absolutně blahosklonní k tomu socialismu. A jak jsem už řekl, nedokážu se identifikovat s žádnou z těch stran. Když policista zastřelí kohokoli, jen protože jede v autě, je to ukazatel, že i stát je dávno v takové křeči, že se v něm nežije hezky. Aby stát střílel sociální vrstvu, kterou svým šikanózním státováním pomohl vytvořit, není dobře. A i když práci francouzským policistům vůbec nezávidím, nedokážu se identifikovat s tím, že z moci úřední zastřelím někoho, kdo mne přímo neohrožuje na životě.

A tak vlastně místo toho, aby Mahmud s Jean-Pierrem vesele obchodovali stejně jako Helmut s Yildrimem, stát je postavil na jednu ze stran barikád a tak trochu je donutil, aby spolu válčili. Jedni vidí zlo v islámu, jiní zase ve zlé policii, která má monopol na násilí. Nikdo ale neviní stát, který přerozděluje více jak 50% toho, co společnost vyprodukuje, a financuje nesmyslné galerie a sbírky moderního umění, když celá vrstva společnosti nemá víc než na jeden croissant. Selhal stát. Selhal sociální stát. Tak jako už tolikrát. Tak se pojďme pobavit, kdo je horší, jestli policajti nebo přistěhovalci. Nebo stát.

(Autor žil a pracoval ve Francii, Německu i dalších evropských zemích s etnickými menšinami.)